Jak vybrat ideální domácí reprobedny? Podívejte se na jednotlivé aspekty
Základním stavebním kamenem silové části Hi-Fi soupravy nebo domácího kina je zesilovač. Aby se jím zpracovaný signál dostal k vašim uším, je třeba správně navázat odpovídající reprodukční částí. Tu zajišťují reprosoustavy, hovorově známé také jako reprobedny.
Lidský sluch je postaven na jednoduchém a zároveň sofistikovaném principu: přijímá zvukové vlny, které se od svého zdroje přenášejí vzduchem všemi směry do prostoru. Původcem zvuku přitom může být leccos. V případě domácího použití je to ale většinou reproduktor, respektive soustava reproduktorů.
Tři jsou víc než dva
Každý reproduktor má své mechanické a tím i zvukové vlastnosti. Ty ho pak předurčují ke konkrétnímu použití. Basový zajišťuje distribuci nejnižších zvukových kmitočtů, výškový naopak těch vysokých a středobasový je ideálně doplňuje někde mezi. Rozsah lidským uchem slyšitelných frekvencí je přibližně 20 až 20 000 Hz.
• Basy – rozsah frekvence zvukové vlny cca 20-300 Hz.
• Středy – rozsah frekvence zvukové vlny cca 300-5 000 Hz.
• Výšky – rozsah frekvence zvukové vlny cca 5 000-20 000 Hz.
Při využití pro systém domácího kina nebo pro stereo poslech hudby se vlastnosti jednotlivých reproduktorů vhodně kombinují v jednom těle zvaném reprobedna. Podle počtu reproduktorů použitých pro reprodukci jednotlivých kmitočtů (basový, středový, výškový) se pak označuje jako jedno, dvou nebo třípásmová.
Reprobedna přitom pojme nejen jednotlivé měniče, tedy reproduktory s jejich cívkami, ale i odpovídající kabeláž a především výhybku. Ta rozhoduje o tom, ke kterému reproduktoru půjde která část signálu tak, aby byl konečným výsledkem harmonický a realistický zvuk. Kvalita výhybky tak má zásadní vliv i na celkovou kvalitu reprodukce.
Objem ničím nenahradíš
Rčení známé spíš fanouškům velkoobjemových motorů sportovních aut platí i v případě reproduktorů do auta. Objem ozvučnice, tedy samotné bedny, skrývající výše popsané části, rozhoduje o jejích zvukových možnostech. Zatímco výškové a středobasové reprobedny mohou být prostorově úsporné, ty basové se bez objemu neobejdou.
O mnohém také rozhoduje materiál použitý k výrobě. Dříve obvyklé masivní dřevo dnes často nahradily kompozitní materiály, dřevotříska a MDF desky. Ty kombinují skvělou pevnost a zároveň nižší hmotnost i snadnou údržbu, což jsou parametry pro běžné domácí použití v(ý)hodné.
Uzavřená nebo otevřená konstrukce reprobedny
O výsledném vykreslení celého spektra přenášeného zvuku rozhoduje také to, zda jde o bednu tzv. uzavřenou nebo otevřenou. Výškové a středové reprosoustavy mají skříň obvykle bez jakýchkoliv složitějších zvukových obvodů zcela uzavřenou.
Naproti tomu basové reprobedny a zejména tzv. subwoofery, tedy objemné reprobedny určené pro přenos nejnižších tónů, mívají ozvučnici osazenou trubkovým otvorem zvaným bassreflex. Ten má zajistit především omezení nežádoucích vibrací celé soustavy a zároveň zesílení žádaných nižších frekvencí.
Aktivní vs. pasivní reprobedny
Jak bylo již řečeno, zvuk musí být před samotnou reprodukcí nejprve zpracován a zesílen. O to se stará zesilovač, který může být umístěn jak mimo ozvučnici, tak i uvnitř ní. Podle toho se pak dělí reprobedny na aktivní (tj. mající vlastní zesilovač) a pasivní (tedy ty, které přijímají signál již zesílený externím zesilovačem).
V podmínkách domácího kina nebo Hi-Fi aparatury jde většinou o pasivní variantu. Signál přiváděný ze zdroje (CD, BluRay nebo MP3 přehrávač, internetový stream apod.) je zpracován a zesílen specializovaným zesilovačem nebo AV receiverem. Aktivní reprobedny je naopak výhodné použít např. při reprodukci zvuků ze zvukových karet počítačů nebo při studiových aplikacích.
Řešení pro celý pestrý svět reprobeden
Individuální požadavky zákazníků na zpracování a přehrávání zvuku vedou výrobce k široké nabídce jejich produktů v oblasti reprosoustav. Ať už jste milovníky klasiky, jazzu, rocku nebo výbušných akčních filmů, tu pravou bednu jistě najdete.